O PLAVÁNÍ
20.11.2015 11:41- Největšího rozmach dosáhla tělesná výchova ve starém Řecku.
Plavání bylo považováno za jeden z nejdůležitějších vyučovacích
předmětů v gymnáziích. Každý, kdo neuměl číst a plavat byl považován
za nevzdělance. Plavání mělo též značný podíl v tělesné přípravě
vojska. Významnou roli v námořních bitvách měla skupina specielně
vycvičených plavců, jejichž úkolem bylo přiblížit se pod vodou k nepřátelským
lodím a způsobit paniku ještě před zahájením boje.
Feudální společnost dovršila úpadek tělesné výchovy. Zásluhu
na tom měla křesťanská ideologie, která zakazovala jakoukoliv péči o tělo.
Lidské tělo se stalo nástrojem ďáblovým a podle toho se s ním také
zacházelo. Raný feudalismus byl proto charakterizován špínou a morovými
epidemiemi. Pouze prostí lidé často přestupovali náboženská dogmata a
hledali osvěžení v řekách a rybnících. Výjimku těž tvořilo rytířstvo,
opora feudálního řádu, které z branných důvodů zařadilo plavání
do tzv. sedmi rytířských ctností.
Také Jan Amos Komenský(1592-1670) ve
svém spise Orbis pictus zobrazil pod heslem „palvání“ různé způsoby překonávání
vodních toků člověkem
———
Zpět